„ Bylo to dne 2. května 1893, kdy nynější p starosta Josef Komzák, maje již delší čas na zřeteli zaříditi sbor dobrovolných hasičů v obci zdejší, svolal veškeré zdejší p. občany, by o zařízení spolku jmenovaného se pojednalo. ... Těmito slovy začíná kronika Sboru dobrovolných hasičů v Sudoměřicích. Nutno podotknout, že toho dne se skutečně podařilo spolek založit a ..... „ shledáno s potěšením, že přihlásilo se za činné členy 31 statečných občanů.....“ Tolik tedy počátky hasičů v Sudoměřicích. Důležitost tohoto spolku uvědomovali si již tehdy mnozí, a proto není divu, že z darů a částečně na dluh bylo možno ještě v roce 1893 zakoupit stříkačku. O tom, jaká to byla pro celou obec událost nechme znovu promluvit kroniku: „ Dne 9. srpna přivezena byla stříkačka z nádraží soběslavského do obce zdejší. Den ten byl pro celou zdejší obec dnem slavnostním. Hasiči sešli se v plném počtu a kráčejíce za zvuků veselé hudby, šli daleko vstříc stříkačce. Když se se stříkačkou, věnci a chvojím okrášlenou přijelo k Černicům, zastavil se průvod, aby p. lesmistr, který sboru při každé příležitosti zvláštní pozornost věnoval, stroj sobě prohlédl. Po té nastoupena cesta do obce a velebný dojem činilo to na obecenstvo, když se stříkačkou nejprve třikráte kolem zdejšího chrámu Páně se objelo. Průvod zastavil pak u farní budovy, by naše velebné duchovenstvo nový stroj prohlédlo, k čemuž i místní řídící učitel přizván byl. Na to odvezena stříkačka do prozatímní schránky, neboť nebylo ještě zvláštního přístřeší. Vhodné přístřeší pro stříkačku opatřila pak ctěná obec zdejší a jednotliví p. občané obstarali ochotně povozy na dovoz potřebných hmot.

Stanovy schváleny byly výnosem veleslavného c. k. místodržitelství ze dne 6. srpna 1893 č. 93.543. Po schválení stanov staral se výbor o to, by nová stříkačka způsobem slavnostním posvěcena byla. K tomu určen byl den 22. října 1893. Mnoho spolků sešlo se ku slavnosti této a mnohé ještě jiné zastoupeny byly by bývaly, kdyby špatné počasí jim v tom nebylo překáželo. Sešly se jmenovitě: hlavatecký sbor s 12 členy, komárovský se 20 členy, kolodějský se 14 členy a bechyňský s 11 členy. Mimo to zastoupen byl lesní personal, městská rada bechyňská s p. purkmistrem D. Danielem v čele, zpěvácký spolek „Lužničan“ z Bechyně, více vynikajících osob a četné obecenstvo. Co slavnosti nejvyššího lesku dodalo, byla přítomnost Její Jasnosti kněžny Leopoldiny z Paarů, která úřad kmotry laskavě přijala. Po slavných službách božích vystoupil na řečniště veledůstojný p. místní farář, který vzletnými slovy význam slavnosti vysvětlil. Na to místní p. starosta poděkoval všem přítomným pánům hostům pěknou řečí. Její Osvícenosti paní kmotře přiděleny byly dvě družičky, a to Anna Šonková a Anna Zelenkova, žákyně školy zdejší, které velevzácnou paní kmotru uvítaly a jí poděkovaly. Na to následovalo defilování sborů před hodnostáři, pak volná zábava a večer taneční zábava v hostinci p. Vojtěcha Šonky. ....“

Další stránky kroniky svědčí o tom, že si místní hasiči na nečinnost nemohli naříkat. Téměř každý rok je zde zmínka o hašení požárů v okolních vesnicích. Mezi tím cvičili hasiči na župní sjezdy a na různá setkání. Také se věnovali schůzovní činnosti a potřebám spolku. Pravidelně volili nové výbory, sháněli dary a prostředky na svou činnost.....

Nesmazatelně se do historie sudoměřichých hasičů jistě zapsal zásah při požáru továrny pana Cvacha. O tom jak mocným pánem je oheň, nechme znovu vypovídat kroniku:

„ V noci z 19. na 20. června 1933 o čtvrt na 12. hod. vypukl z neznámých příčin oheň v továrně p. Josefa Cvacha. Vznikl v prostoře, v níž se nalézal katr. Ve velmi krátké době zachvátil celou dřevěnou budovu ( katrovnu a kotelnu ) a rozšířil se na sousední zděnou truhlárnu. Byl to hrozný obraz. Všude dříví, piliny, hoblovačky, hotové výrobky, nábytek, barvy, laky, to vše dodávalo dravému živlu takovou zuřivost, že nebylo možno se ani na větší vzdálenost přiblížiti, ba ani po silnici mezi továrnou a domkem pí Frýčkové projíti. Následkem toho byl tento domek s dřevěnou podbíječkou na střeše značně ohrožen. Včasným zakročením místního sboru, který ihned zapjal hydrant, byly dřevěné součástky domu pí Frýčkové postříkány vodou a tím domek šťastně uhájen. Ihned po tomto zákroku byly hadice od hydrantu vedoucí rozdvojeny, a tak chrlena voda do požáru dvěma proudy. Dvoják zapůjčil br. sbor bechyňský, který se mezitím dostavil. Bylo třeba omezit šíření požáru na obou koncích. Jeden proud zaveden na jižní konec truhlárny směrem k domku p. Motla a druhý na stranu severní směrem ke kantině p. Cvacha. Na jižním konci byly ve vzdálenosti 3 m od hořící truhlárny narovnány zásoby fošen a prken, které již chytaly. Velikým množstvím vody, které hydrant chrlil, bylo však toto hořící řezivo uhašeno a tím i uchráněn domek pana Motla, který byl rovněž ve značném nebezpečí. Na severním konci truhlárny, kde po celém prostranství byly odpadky řeziva, narovnané palivo, kulatina a jiné hořlaviny, byla přes celé prostranství proházena ulice, v níž stříkačník s druhým proudem od hydrantu udržel dravý živel v patřičných mezích, takže oheň ani na této straně se dále nerozšířil. Tak zachráněna p. továrníkovi kolna, kancelář, byty a kantina.

Sbor náš vykonal úctyhodné dílo a všeobecně uznávány přednosti hydrantového zařízení, které chrlilo spousty vod od půl 12. hod. noční do 1. hod. odpolední nepřetržitě.

Požár tento byl generální zkouškou před sjezdem a donutí jistě jak sbor, tak i obec, aby postavením dalších hydrantů byla celá obec požárně zajištěna.

Štěstím pro celou obec bylo, že na počátku požáru bylo úplné bezvětří, pak vznikl mírný jižní vítr, který se zesiloval a stáčel tak, že za největšího požáru vál na západ do polí směrem k Bežerovicům. Na sousedním poli bylo požárem sežehnuto zelené obilí p. Filipa. Rovněž i v zahrádce p. Frýčkové a popínavé rostliny na jejím domku byly úplně sežehnuty.

Když ráno dne 20. června rozlilo své světlo po kraji, trčely již jen komíny bývalé továrny do výše a hlásily smutnou zvěst, že Cvachovy továrny není více. Naším sborem strženy byly nejdříve zděné komíny truhlárny, katrovny a kovárny a pak vysoký železný komín kotelny, který byl povalen tím způsobem, že uvolněny byly železné pruty na straně východní a za další uvazovací pruty na straně západní bylo komínem houpáno, až padl na západ na pole. V tom okamžiku majitel p. Cvach hlasitě zaplakal. Jeho dílo celého života leželo v popelu a sutinách.“

Obec i sbor si zřejmě z tohoto požáru ponaučení vzaly a systém hydrantů skutečně je rozšířen po celé obci. Postupem let byla měněna technika, přebudována hasičská zbrojnice a Sbor dobrovolných hasičů přetrval dodnes. O jeho významu a prospěšnosti nikdo jistě nepochybuje. Dnes je sudoměřický sbor vybaven automobilovou cisternou a motorovou stříkačkou. Pravidelně jsou proškolováni velitel sboru, strojník a preventista. Výbavu sboru a provoz hasičské zbrojnice financuje obec.

V současné době má sbor okolo 50 členů, a mimo činnost hasičskou pomáhá obci i brigádnicky při úpravách veřejného prostranství, pořádá pravidelně plesy, zúčastňuje se různých hasičských soutěží v okolí a některé i sám pořádá. Naposledy to bylo při oslavách stého výročí založení sboru v roce 1993.

Na závěr zbývá tomuto veskrze prospěšnému spolku popřát dlouhá léta nerušeného trvání, bohaté činnosti a co nejméně zásahů při opravdových požárech.