Bohatou historií se může chlubit Tělocvičná jednota Sokol Sudoměřice u Bechyně, jejíž vznik je datován rokem 1919.

Bylo po státním převratu r. 1918. Osvobozený národ radoval se ze své svobody a budoval od základů novou Československou republiku. Všude bylo plno ruchu, nadšení a chuti do práce.
I v našich Sudoměřicích nastal čilý kulturní život. Dřívější kroužek divadelních ochotníků, který hrával divadlo již před světovou válkou, byl přeměněn na Čtenářsko - ochotnický spolek s novými stanovami. Byla též zřízena veřejná knihovna přístupná všemu občanstvu.
Tuto osvětovou činnost vede místní učitel Karel Mikeš, rodák ze Sepekova, za pomoci a spolupráce několika studentů a uvědomělých občanů.
Svou činností a výchovou ve spolkovém životě stal se Čtenářsko ochotnický spolek otcem Tělocvičné jednoty Sokol.
Nemalý vliv na ustavení jednoty ve zdejší obci vykonalo veřejné cvičení Sokola v Bechyni, které bylo uspořádáno jako projev radosti nad nově nabytou samostatností. Bylo to v létě roku 1919, kdy na toto veřejné cvičení bechyňské jednoty přišlo mnoho občanů ze Sudoměřic, kteří si odnesli domů nadšení pro věc sokolskou a touhu, aby byl založen Sokol také u nás.
Činovníci Čtenářsko - ochotnického spolku a sice: dříve jmenovaný učitel Karel Mikeš, vrchní četnický strážmistr Josef Frýček, rodák ze Železného Brodu, dále poštmistr Václav Hofman, rodák z Unhoště, a učitel Antonín Švec, rodák z nedalekých Černic, jednali při různých příležitostech se členy Sokola v Bechyni o utvoření pobočky Bechyňské sokolské jednoty v Sudoměřicích. Tak se stalo, že milý br. Frýček přinesl jednoho dne počátkem října 1919 do večerní společnosti v hostinci „U Hrušků“ č. 54 přihlašovací lístky a začal u kulatého stolu zapisovat. Z přítomných hostů přihlásili se téměř všichni za členy Sokola.
Po předchozím jednání s jednotou v Bechyni přišli bechyňští bratři v krojích v neděli dne 5. října 1919 do hostince U Hrušků, kde se shromáždili nově přihlášení členové ze Sudoměřic a mnoho zájemců jiných. Starosta bechyňské jednoty br. Dr. Čámský pronesl nadšenou řeč o úkolech a cílech, načež sjednáno utvoření pobočky v Sudoměřicích, která teprve po půlročním trvání a osvědčení se bude prohlášena samostatnou sokolskou jednotou. Bechynští bratři slíbili nové pobočce pomoc v začátcích vysíláním cvičitelů a darováním několika sokolských knih. načež po bratrském rozloučení nastoupili zpáteční cestu. Jejich návštěva vykonala své poslání úplně. Z přítomných nečlenů přihlásili se další noví členové, takže měla pobočka 18 členů
( úryvek z kroniky Sokola )

Nejskvělejším činem Sokola v Sudoměřicích byla výstavba sokolovny. Stavba proběhla v roce 1924 za velkého nadšení všeho sokolstva a ostatních občanů Sudoměřic a celého okolí. Snad jen zápis z kroniky nám může pomoci
pochopit to veliké nadšení ....

......Po čtyřletém úsilí jednoty, v němž myšlenky všech se stále nesly za jediným cílem, vlastní stánek, přišel konečně den, kdy chtění se začalo proměňovat ve skutek. Bylo to dne 29. září 1924, kdy přišel polír p. Zíka se svými lidmi z Plánska, kdy na staveniště přišli činovníci jednoty a značná část členstva. Pan Zíka položil do základu suterénu první kámen, na nějž všichni členové předsednictva jednoty provedli poklep s projevem.
Dojemná chvíle jíž, se nezapomíná.
Bylo ihned započato s kamenným zdivem suterénu, pokračovalo se pak na ostatní budově, práce z cihel rychle přibývala, a tak po měsíci práce bylo docíleno rovnosti. Tesařský mistr br. Cvach postavil v několika dnech krov, budova pokryta Slavíkovou krytinou, a tak v podzimu, který v tomto roce byl pěkný suchý a bez deště, tyčila se k obloze vytoužená novostavba i s věžičkou, ovšem vpředu useknutá na konci přední části sálu. To, co jsme si dosud jen představovali, viděli jsme v hrubých rysech uskutečněné. Sen splněn.

Pamětní deska
Dne 28. října 1924 konala se slavnost vložení pamětní desky do přední stěny nedokončené budovy. Deska má nápis: „ Postaveno bratrskou láskou roku 1924“ Po veřejné oslavě památného dne konané před školní budovou, kde promluvil o významu 28. října br. Mikeš, odebral se průvod k novostavbě sokolovny. Po slavnostním sboru předneseném místním pěveckým kroužkem měli bři starosta Komzák a náčelník Švec, řeč, v níž zhodnotili význam stavby nejen pro jednotu, ale i pro širé okolí. Br. Mikeš pak přečetl dokumenty, jež měly být zazděny. Byly to: Pamětní listina, krátký nástin dějin jednoty a stavby, seznam všeho členstva dorostu a žactva. Tyto dokumenty napsané na nejlepším papíru dokumentním inkoustem byly vloženy do plechového pouzdra, přidány mince, jež byly toho času v oběhu, a toto pouzdro vloženo do výklenku ve zdi. Na to přinesli dva krojovaní bratři na zdobených nosítkách žulovou pamětní desku, kterou zedník br. Jan Sviták zazdil výklenek
V myslích mnohých přítomných se ozvala otázka „ Kdo po nás, kdy a za jakých okolností bude tuto desku odkrývat, kdo bude číst dokumenty uložené v pouzdru? A přání, aby to bylo za dlouhá léta, za šťastných dob národa, bylo tichou odpovědí.
( úryvek z kroniky Sokola )

Tolik ze sokolské kroniky. Nutno podotknouti, že stavba byla definitivně dokončena a slavnostně otevřena 19. července 1925. Málokdo si již pamatuje, že budova sokolovny měla být podle původního návrhu větší a měla stát na návsi vedle kovárny ( asi v místech nynější Jednoty ). Zajímavostí jistě také je, že projekt zdarma vypracoval architekt Krásný z Prahy, projektant Tyršova domu v Praze a podle téhož projektu se stavěla sokolovna v Suchomastech na Hořovicku. Sokolská kronika vypovídá o bohaté činnosti sudoměřického Sokola až do roku 1941. Tehdy byla činnost Sokola zastavena úředním rozhodnutím. Na poslední stránce kroniky jsou fotografie, které dokumentují sejmutí soch sokolů z bočních sloupů a jejich uložení na půdu sokolovny. Tam jsou uloženy dodnes. Po válce Sokol ve své činnosti pokračoval. Po roce 1948 byl nařízením centrálních orgánů zrušen jako organizace novému režimu nepřátelská. Poté byl založen ČSTV a majetek Sokola na tuto organizaci v tichosti přešel. Nová organizace ale pokračovala v činnosti Sokola. Sportovalo se, hrálo divadlo a pořádaly různé kulturní akce. Postupně se také různě přestavovala sokolovna. V letech 1963 - 1964 bylo budováno fotbalové hřiště u hřbitova.
Pád komunistického režimu v roce 1989 přinesl změny i do sudoměřické sportovní organizace. Sokolská župa táborská vznesla restituční nárok na budovu sokolovny a začala usilovat o ustavení Tělocvičné jednoty. Zpočátku zůstal tento požadavek nepochopen. Snad to bylo tím, že původních Sokolů v organizaci ČSTV bylo již velmi málo, snad požadavek na vrácení majetku byl vznesen příliš neurvale a k tomuto požadavku nebylo podáno náležité vysvětlení. Jisté ale je, že z důvodu nepochopení obou stran, skončil spor až u soudu. Postupem času se vzájemné ostny ale otupily a tento spor končí nakonec smírem a na valné hromadě Tělovýchovné jednoty dne 22. 11. 1996 je rozhodnuto o přechodu celé jednoty pod křídla Okresní sokolské župy v Táboře a o znovuzaložení Tělocvičné jednoty Sokol Sudoměřice u Bechyně. Po nezbytných formalitách je na tuto nově založenou jednotu převeden i veškerý majetek. A tak se sudoměřická sokolovna opět dostává ke svým právoplatným majitelům, i když o téměř dvě generace mladším.
V současné době má Sokol 80 členů. Hlavním zaměřením je sportovní činnost, která je provozována v oddílech kopané, volejbalu, stolního tenisu a sokolské všestrannosti.